Co je to datový protokol

Slýcháte slovo „protokol“ ale nevíte co si pod tím představit? Pojďme to spolu napravit v dnešním článku 🙂

Když se řekne protokol

Právě jsme si řekli, že vlastně nevíme co je to protokol – myslím takový ten „datový protokol„. Přitom když bych se Vás zeptala, co je to „oddávací protokol“, určitě byste mi odpověděli správně.

Vybavíte si pravděpodobně soubor pravidel, která se musejí uskutečnit, abyste Vy a Vaše drahá polovička měli stejná jména.
Musíte podle protokolu předložit svůj doklad totožnosti, musíte říct kdo Vám půjde za svědka a musíte podepsat správné dokumenty. A obřad už je jen taková třešnička na dortu pro babičky a dědečky.
Ale pokud to vezmeme trochu víc „zeširoka“, tak svatební protokol není jen podepsání papírů, ale také nějaké to pohazování talířem, říkání „ano“ a tak dál. Stejně to funguje u datových protokolů – datový protokol je také soubor pravidel. Konkrétně soubor pravidel podle kterých spolu komunikují dva účastníci sítě.

Hezky jsme si tedy na svatebním obřadu přiblížili co to je oběcně protokol a teď se na to podíváme trochu hlouběji (ale opravdu jen trochu 🙂 ).

Fiktivní protokol

U protokolů je zásadní jedna věc – k čemu protokol má sloužit.
Na světě existuje totiž spoustu protokolů a každý se používá k něčemu jinému a některé se používají společně – takzvaně se na sebe vrství.

Pokud se Vám ještě nepodařilo si představit, jak by takový protokol mohl vypadat, zkusíme si jeden takový fiktivní vymyslet a odpíchneme se přitom od příkladu svatby. A protože jsem před chviličkou řekla, že každý protokol musí mít svůj účel, řekněme že ten náš bude zjednodušeně umožňovat komunikaci mezi dvěma počítači.

1. Kdo s kým

První naše pravidlo bude, že si počítače musejí ujasnit, kdo s kým bude „mluvit“. Musejí si tedy říct: „Ano, my dva počítače spolu chceme komunikovat a nikdo jiný nám do toho nebude vstupovat“.

A stejně tak to je, když se dva zaláskovaní lidé chtějí vzít. Jako první si musejí říct, že opravdu oni jsou ti dva, kteří chtějí vstoupit do manželství – budoucí ženich musí požádat slečnu o ruku.

2. Kdy kdo mluví

Možná Vám to přijde jako automatické, ale jednotlivé počítače se musejí domluvit, kdo bude kdy „mluvit“. A tím mluvením myslím jejich vzájemnou komunikaci – posílání balíčků se zprávami. Musí si tedy říct, jestli budou mluvit jeden přes druhého nebo vždy jeden počítač něco „řekne“ a druhý odpoví až potom.

Stejně je to na svatbě – ženich, nevěsta a oddávající si také musí říct, kdo kdy bude mluvit. Že nejdřív bude mluvit oddávající, pak řekne „ano“ ženich a pak nevěsta. Ale nikdy nebudou říkat „ano“ najednou a nebudou se překřikovat.

3. Kódování

Ve našem světě existuje spoustu písem, spoustu jazyků a ve světě počítačů je to stejné. A tak se počítače musejí vzájemně domluvit, jakým kódováním se budou dorozumívat, aby tomu obě strany rozuměly.

Už v tom jistě vidíte tu svatební analogii 🙂 . Na svatbě si ženich s nevěstou také budou říkat „ano“ v českém jazyce, aby tomu všichni svatebčané rozuměli.

4. Časování

Doba, jak dlouho bude jeden počítač čekat na odpověď druhého počítače a po jak dlouhé době označí přenos za neúspěšný je také v našem případě určená protokolem.
Jeden počítač pošle zprávu a ten druhý pošle potvrzení o přijetí – ten první ví, že zpráva došla. Pokud vyprší čas, na odpověď „ano, zpráva mi přišla“ je přenos neúspěšný.

A na svatbě bychom to mohli přirovnat tomu, jak dlouhou dobu dá oddávající nevěstě na odpověď „ano“. V případě, že bude prodleva moc dlouhá zeptá se znovu? Nebo odejde ženich domů s výslužkou, ale bez novomanželky?

5. Velikost

V přenosu mezi počítači si chceme vydefinovat nějakou velikost zprávy, kterou jsou obě dvě strany jsou schopné akceptovat, prostě chceme, aby zprávy byly rozumě velké a nezatěžovaly nám přenosvou síť.

Stejně to je na svatbě, protože asi žádný ženich nechce, aby jeho nevěsta před sálem plným lidí místo jednoduchého a výstižného „ano“ – tedy třipísmenného souhlasu začala dlouhé souvětí například: „vezmu si tě drahoušku, ale jen když už nikdy nenecháš špinavé oblečení v obýváku…“ proto, je souhlas předem dohodnutý na jednoduché a srozumitelné „ano“.

Doufám, že teď si pod slovem protokol dokážete představit víc a až na Vás někdo vybalí „eftýpko“ (FTP) nebo „áesdvojka“ (AS2), tak budete víc v obraze než jste byli na začátku čtení.